Katovo blues

Bylo perný odpoledne,
všechno kolem se schylovalo k lásce.
Hodiny dotikaly pomalým tempem do času setkání,
a usmívaly se do davu.
Slunce píchalo do očí
a já udělal někde chybu,
odehnal jsem to,co je krásný od svýho srdce.
Udělal jsem kšá a bílý kůň lásky utekl.
Velký slzy kutálejí pomalý blues směrem k zemi
a lidé marně chodí kolem.
Jen ty černý slzy bubnovaly o kolena,
a tvořily potůčky unikajícího štěstí.
Sám sebe se ptám,co to vlastně dělám?
Ptám se a odpovědi nedostávám.
Bleděmodrej mrak ucpal póry krásnýho dne,
protože jsem chtěl být sám.
Potom,když plechy naší káry kolem lítaly
a slzy kalný jak noční bezesnost se sbíhaly,
teprve potom uvědomil jsem si,
že na světě nechci být sám.
Zážitky s tebou chci v myšlenkách snít,
ne sám tady sedět v dlaních to pustý "nic" mít.
Omluvu za mé chování pošlu ti srdeční poštou,
malinkým potrubím života bude putovat.
Snad mé srdečné promiň k tobě dopluje,
a tvá mysl mi uvěří,
že má duše stále tě miluje.
Všechno,co bylo snad nekončí katem mých slov,
snad půjde vlak naší lásky vrátit zpět,
snad půjde kotel nacpat nápojem vzpomínek.
Být spolu ve světle nás dvou,
snít pod hvězdami snů bez výčitek.
Odpusť,prosím katovi jeho sekeru,
a dej mu do ruky růži,
protože tě má rád
a ve skrytu duše po tobě touží.