-naposled-

Co vlastně chci říct, co?
Snažím se pocit popsat slovy,
to nutkání, co pohlcuje mě celou.
Však dost už bylo slov,
hrnou se na mě ze všech stran.
Vlastně to nechci slyšet, nechci říct.
Není komu.
Není, kdo by poslouchal.
Tak jen marně snažím se o to,
co už tolik lidí přede mnou.
Dát něčemu smysl.
Něčemu, co smysl žádný nemá.
Už dost zbytečných slov.
Možná, že už je ten čas.
Čas přejít k činům...
Rozhodnout se můžeš stokrát,
ale udělat to
jen jednou.
Naposled.
Nebo poprvé?