Na břehu řeky Dyje

Brzo ráno na cestu i s tátou se vydáš
Krajina ještě do mlhy ponořená
Sluneční paprsky pomalu se nad obzor prodírají
Listnatým hájem jdeme
Vzduch prosycen vůni stromů, trávy a léta
Na listech rosa jež pohlcována sluncem
Však po dobu než pomine její krása třpytí se jak křišťál
Pomalu projdeme tou božskou krajinou
Co náladu má tajemně snovou
Pak řeka se z mlhy náhle vynoří
Její tichý klidný proud
Ticho okolní ještě zesiluje
Posadíme se na břeh řeky Dyje
A je z nás náhle jedna duše ve dvou tělech