Pásmo

Jako když kočku hodíš do houpací sítě
motáš se, čím víc zatínáš drápy
tím hloubš padáš

Jako když na ledě tančíš v pantoflích
nehty máš od krve
z marné snahy vstát

Cítíš to?
Krystalizuje
Můžeš jí loupat
a schovávat na lepší časy

Smaragdy beznaděje
Pásmo
Znáš tu vůni starodávna
esence antiky v amforách
a zažloutlejch stránkách
memoárů Akvinského?

Brnění v prstech
ledový kostky
co tajou na zádech
když dotýkáš se tisíciletí?

Znám roh
kde se zastavil čas
potkáš tam Nietzeho
i Schopenhauera
když oponují Sokratovi

Platón hlídá u jeskyně
můžeš k nim přisednout
stačí kousek křídy
nebo jen prst a hrst písku
S Aristotelem čmárat kruhy

Když vytvoříš smaragd beznaděje
V rubín schováš tep
Nebo jen pergamenem
obsáhneš část
Staneš se jedním z nich

Špatný chtít
Horší nezkoušet
Střed těžko najdeš
Zeptej se bezejmených
Co práchnivěj na ulici
Záviděj?

Znáš sny o nepopsatelnu?
Co hlodaj a sváděj?
Toužíš se probudit nebo neusnout?
Ptáš se či odpovídáš?

Znám jednoho filozofa amatéra
hledá významy uprostřed slov
blázen, řekl bys, zahlédl's ho
možná s tebou jezdí na Petřín
ve skelných očích odráží
něco co nedokážeš popsat

ten pohled

Nepatří za okna tramvají
Do výloh Václaváku
Je dotykem antiky
nesmrtelnou přesto
opovrhovanou součástí

Urazil jsem ho
schoval se, utekl z jeskyně
snad bude konec lepší než dle Platóna
Vždyť za tolik let se něco muselo změnit...

Toužil jsem dotknout se části jeho podstaty
pochopit co vidí denodenně

promiň

Málo snahy Moc naléhání
Snad jednou se potkáme na rohu
kdo ví