Ventre

V boxech se řadí hřebec vedle hřebce,
nervozita stoupá, nedočkavost sílí,
najednou výstřel a vyběhnou prudce,
k cíli si přes překážky cestou pílí.

Ta první je na dohled, jen nezměnit směr,
a už se k ní řítí vysokým tempem,
snad nespadne nikdo do prvních děr,
přes příkop letí s kolísavým tepem.

Mají to za sebou, však nástrah je tu více,
rychlost se zvyšuje, adrenalin stoupá,
snad nezhasne naděje jak malá svíce,
ta náhoda byla by více než hloupá.

Pořadí se rýsuje, však v pozadí je favorit,
belhá se u konce a síly mu už neslouží,
co se stalo, měl přece běžet mnohem líp,
ten kůň si přeci výhru zaslouží.

Tak běž, Ventre, běž, uháněj cestou dál,
zní z ochozů okolo závodní trati,
kůň těžko popadá dech, život mu síly vzal,
přece se na konci do závěru neztratí.

V tom nabírá sílu, kopyta se míhají,
dobíhá ostatní, ano, je zpět,
s jezdcem už první tři stíhají,
ano i takový může být svět.

Na špici se po milimetrech probíjí,
silnou vůli ten hřebec má,
nevzdává se, soupeře rychlostí ubíjí,
ano, výhra musí být jen tvá!

Cílová rovinka před jezdci se rýsuje,
Ventre, Ventre, tak kupředu se der!
vítr do zad jezdcům šťastně duje,
Ventre, Ventre, tak ceny nejvyšší ber!

Pozor, najednou náš kůň upadá,
co se jen mohlo, sakra, stát?
Naděje na výhru naprosto uvadá,
Osud toho koně prostě neměl rád!

Na zemi leží a stěží dýchá,
takový je život, srazí tě ani nevíš jak,
měl být vítěz, měl být pýcha,
však umírá před cílem, je to tak.

Poslední nádech a nad hlavou andělé,
k čemu to, že překážky v životě zdolal,
je to tak smutné, není to veselé,
k čemu to, že tolik závodů vyhrál?

Stačí jen vteřina a život se končí,
tak jako dostih, tak jako závod,
to nebyl příběh koně jak se zdá zvenčí,
Ventre byl člověkem a závod byl život!