Stáří

Stáří

Jedu a poslouchám
- klapky na uších,
jedu a dívám se
- kapky padají,
snaží se zůstat na skle,
však posléze stékají.

Prameny padajících slz,
kaluže krve na chodníku,
bořím se do nich,
hlouběji, než po kotníky,
ukrutný boj,
vítězství nad láskou?
(A venku ještě pořád prší.)

Hořké kalichy
plní se po okraj,
- přetečou
- nepřetečou,
uzavíráš sázky jako smrtka,
ta baba proradná
- číháš
- čekáš,
stejně dychtivě jako ona
na nové příchozí do krajiny věčných snů.

Dívám se z okna,
ještě stále jedu,
ale jak dlouho ještě?

Prší a mně už se nechce,
ke spánku klesají mi víčka,
z dálky do uší proniká pomalá písnička,
déšť již ustává
a má ruka pomalu dolů upadá.

"Nevím zda se probudím
a nový den znovu zřím,
ale i za to málo dnes TI děkuji
a ještě naposled vzhlížím tam,
kde začíná i končí ráj."