Setmělo se...

Ptala ses mě,
mám-li tě rád,
ptala ses mě,
chtěl jsem se smát.

Hnusíš se mi
od podstaty,
i když máš ty
bílé šaty.

Jsi jen přizrak,
já ti nepodelhnu,
nebudu další,
koho stáhneš ke dnu.

Hezké tváře
a úsměv sladký,
zhořkne až se
vrátím zpátky.

Zpátky na zem,
na vlastní nohy,
už nebudeš psát
lživé slohy.

Spletla jsi se,
teď však bolí
ten nůž v srdci,
tupý, holý.

Na jeden čas
výměna stran,
vrah je soudce
a soudce stíhán.

Nebudeš dál
hrát si s lidmi,
už je konec,
venku přítmí.

Setmělo se,
nebe plné hvězd,
dlouhý tunel,
světlo, do nebe vjezd.