Kráčím tmou

Můj stín za svitu pouličních lamp,
půlnoční ticho zní.
Jen mý kroky v něm burácejí,
je tma a já jsem v ní sám.

Jdu cestou, snad nekonečnou,
netuším, kde asi končí?
Pomalu kráčím dál tou tmou,
Pomalu, už nespěchám.

Krásný je tichý noční svět,
jak kouzlem zmizel den.
Užívám si měsíce zář,
je mým společníkem.

Cítím, že bych se mohl vznést,
když bez starostí jsem.
Vstřebávám téhle chvíle moc,
než zase přijde den.

Ráno mě rosa probouzí,
a lampa nesvítí.
I měsíc už tak nezáří,
přichází svítání.