Váhy

V kapkách rosy,
vidíš svoji tvář kamennou,
myšlenkami souženou,
jenž jsou jako vosy.

Krouží stále sem i tam,
hledíš, díky nim nevíš kam,
byl jsi u konce té dlouhé cesty,
jež byla radosti a tresty.

Cesta myšlenek a ideálů to byla,
na jejím konci jsi shledal ji nesprávnou,
kousek srdce Ti uloupila,
vydáváš se na novou neznámou.

Úspěch je jen náhoda,
věrná jako opilý čmelák.
Život je stálá nehoda
a ty ten usoužený chudák.

Odhoď smutek a z krásy se těš,
vždyť ve všem potkáš ji,
pokud ovšem chceš,
třeba i ve večerní smradlavé tramvaji.

Šedé koleje jako hadi
vinou se v dáli,
houpy houp hvězdy svítí
jako čisté zlato,luční kvítí.

Neřezej si rezavou astrou žíly!
Šťastní pro MALIČKOSTI žijí a žili,
hřejivá záře ohně
u srdce pohladí hodně.

Vzpomeň a žij.