Znám všechny kolem

Stojím nad propastí, koukám do mělčiny
Vím, že v každém nevinném je kousek viny.
Ve světlém odpoledni baterku rozsvěcím,
Propadám depresím a zkouším být nad věcí.
Kdo kolem prochází, každého znám
V duši mám světlo však propadám temnotám.
Vím, kdo je jaký, jakou má povahu
A který přítel nechá mě o hladu.
Každý milý pohled mě u srdce zebe,
Znám všechny kolem jen ne sebe.

Nevěřím každému, já věřím všem
Co pro jiné nocí to mně je dnem.
Když klidně ležím jsem plna elánu
A to, co nechci, vždycky hned dostanu.
Teprve k ránu uléhám ke spaní
Mně nocí je to, co jiným svítání.
Kdo pravdu říká, ze lži ho obviním
Přestože nechci, důvěru mám k těm zlým.
Tam, kde jsou mraky, vidím modré nebe
Znám všechny kolem jen ne sebe.

Hned ranním vstáváním den špatně začíná
A věc, co nesmí se, je pro mě nevinná.
Dobrou radu dá ten, co ho nechci znát
Kdo mě nenávidí, toho chci milovat.
Každý den únavou špatně usínám
Co dobré stalo se všechno proklínám.
Po noci probdělé lehčí mám hlavu
A čím je mí líp, tím v horším jsem stavu.
Stále jen smutek mě k radosti vede
Znám všechny kolem jen ne sebe.

Jen stále dál mi ubližujte
Každý z vás ví, co dělat smí
Ve všem špatném mě utvrzujte
Hlavně ať je to absurdní.
Znám všechny kolem jen ne sebe.