Báseň o něčem neznámém

Není toho moc, jak nejvíc to jde.
Není toho tolik, kolik bys chtěl.
Není toho málo, tak akorát.
A co to je? To nevím já sám!

Ale je to všude, každý to cítí,
Je to i tady, vzduchem to letí.
Má vůni medu a jarního květu
A barvu vzduchu, svěžího větru.

Dává to radost, naději a lásku.
I z velké ošklivky udělá krásku.
Dává to smích, radost a štěstí,
Cítíš se skvěle jak žížala v dešti.

Zahání smutek moc smutným lidem,
Zahání nenávist s ledovým klidem.
Zahání žalost, hloupost a zlost
Je to totiž ke štěstí duhový most.