Střepů na tisíc

Proč zrcadlo předemnou rozpadá se v tisíc střepů?
Proč kůže pod prvním skleněným hrotem se rozevírá?
Proč druhý protíná srdce tolike let mrtvé - přec toliko lásky dávájící?
Proč slzy slané kanou po tvých tvářích?
Labirint světa...a zatracení duše.
Proč viny pocit mě zaplavuje?
Pramínek krve té nejčistčí zdobí tvou svatozář, když třetí střep zazvoní, temnotou rudou obklopen.
Proč pochopil jsem zřejmé a tím zraňuji tvou duši?
Proč ale chápu, nechci, ale musím.
Pekelná stvůra co kalí dokonalost tvou.
Polknu a udusím to jako tolikrát...proč ale teď tak těžké to je?
Labirint světa... zatracení duše.
Mlčím, snad zapomenu na vše brzy.