Jen ty a já

Údolí plné plachých stínů,
před tvými kroky se krčící,
toliko let, měsíců a týdnů,
co ty i já jsme mlčící.

Společně brouzdali ranní mlhou,
máčejíc si kotníky v rose,
ty mnou a já Tebou,
vůně Tvá lechtá v nose.

Vroucně Tvůj krk objímal,
do Tvé duše vstupoval,
krátkost dne jsem proklínal,
každému svítání s Tebou děkoval.

Už nikdy nebudeme tělo k tělu,
ku svítání na západě,
krvavé slunce navždy vzalo mi Tě,
víckrát nepohladím Tě po tváři,
v srdci jsme však navždy spolu,
pavučinou vzpomínek svázáni.