Hrách

Zas budím se a vím
že světlo svíčky nezahasíš.
Jen další krásný sen
mě tlačil do spánků.

O zámku zakletém
O vůni červánků
O spavé princezně
jež noci probdít musí
O pásu železném
co pukne na tři kusy
O hravém koťátku
O vlasech mojí mámy,
Vyprávěj pohádku,
co skončí spolu s námi.

Zas budím se a vím
že světlo duše nezahasíš.
Jen padám níž a níž a níž a níž...

Mám plné ruce hrachu.

Stíny, co dlouží postele
mi recitují Máchu.
Víc smutně, nežli vesele.
Možná je sen i to, že bdím.

Kéž by! K světlu nelze jíti!
Ne a ne! Jen bliká na pomezí!
A plamen? Ten mi nechce spálit prsty.

Blýská se – až téměř podezřele.
Jakby smrtka stála u postele
a házela po mě hrachuplné hrsti.