Světla už třeba není

Měsíc svítí za noci
a já při jasu svíčky
sam s pocitem bezmoci
sním svůj sen pod víčky.

Sen až z nitra sebe,
kde není žádný cit.
Sen hluboký jak nebe,
jen ďábel je tam skryt.

Ne, světla už třeba není!
Ta svíce už nežhne.
I takové je opíjení,
není vůbec směšné!