Sněhová lázeň

Když jednou s nimi chodívala, jak jen si to říkávala. Měla jméno, jako sníh. Jako vločka, která právě spadla, jako růže, která kdysi díky ní zvadla. Jméno ono zdá se býti ledním královstvím. Však vnitřek je teplý, jako léto a krásný svit a dostane se všude stejně tak i nit. Jen podívej zima a po ní léto. Dej mi tvé horké slovo. Stále jsem si vědom, toho tepla z tebe. Proč zimní jméno letní víle vybralo to dítě? Vždyť zima je sic někdy pěkná, ale létu není nikdy věrná. Přeje trochu odpočinku, Já však stále stojím venku. Myslím na ni v mrazivém to větru. Stojím a nevím, co je mi. Však teď není snadné žít a musím vstát a jít. Poslat dál a zavolat. Když blízko tě zde mám, ráno za to klidně dám. A tak sám točím tím světem a doufám, že mě někdy taky hledáš. Tak pojď jen ty a já. Řekni to dál. Že je mnoho věci, které neznáš a ráda poznáš.