Kříž bez lidí

Pohlédni na mě a řekni zda-li cítíš lásku.
… Mluv!... Tvoř slova!
Nechci se tě posté ptát znova
na stejnou otázku!
a na kříž bez lidí.

Řekni, vidí oči tvé, co oči mé vidí?
V mých očí beznaděj tvořená krajinou,
kde lidé v kalužích topí se v nevinou
píseň o světu, píseň co prominou
lidé zlý bez citu, bez něhy, bez lásky.

…

S úsměvem na tváří užívá procházky
ten, který kolem ramenou,
drží dívku kamenou,
životem vzdálenou,
ta je mu napořád.

Života užíval a měl jej rád,
tolikrát snili,
tolikrát žili
jen pro společný sen,
on však šel do boje a v ní ten den
srdce umřelo.

Tolik to bolelo…

Teď celá z kamene pod křížem umírá,
oči směrem k nebesům otvírá
a ruce lomí… Za lidí se stydí,
vidím ji, proč nikdo ji tak jak já nevidí.