Pavučina snů

Uvězněn v pavučině snů,
studenné kapky mých dnů,
na obzoru tančí smutně,
vidět Osud musím nutně.

Zlatá Wyrda krouží,
i ona po mě toliko touží?
Každým mávnutím tiše,
ode mne stále výše.

Vlk na plamenném poli,
srdce lovce krutě bolí,
nesu tu samotu sám,
marně úplňku se ptám.

Mysl obejmul stín,
do konvice házím blín.
Polibky mění se v slzy,
nesetkáme se opět brzy.

První dlouhý lok,
co jsi ze mě stvořila?
Lahodný to mok,
z vlka ve mě anděla.

Druhý doušek doznívá,
na jazyku válím,
Ty krásná Puma ohnivá,
pomalu se dávím.

Smutný pohled vrací,
dřevěný stroj hodinový,
svoboda opět se ztrácí,
věčný vrtoch tvrdohlavý.

Z černé rakve zdobené,
andělská křídla trčí,
jsou celé umouřené,
majitel navždy mlčí.