Vzkaz Kleopatře

Pocity

U spousty lidí kolem tebe,
je bílé nebe stále šedé,
a že jich není zrovna málo,
toť člověku by rozum vzalo.

Však zpříma běž a nespěchej,
život je stále veselej
(a smutnej zároveň)
a tak to je,
proč se to ksakru rýmuje.

Oddej se snům
a věř v svá přání,
bohatství, úspěch . . .
prý jsou k mání.

Napřáhni ruku
a vem si taky,
my zahrajem si
na vojáky.

Splněných přání,
snů
i klamů,
tak tady já snad nezůstanu . . . .

Půl třetí ráno
já jdu spát
nechte si také
něco zdát

Něco co v běhu lidském smysl má
ať klid a mír tu zůstává
a ne jen nesmyslné snění
co k ránu pravdou není.

Tak pusť mě Múzo do peřin
již dopadá tu na mě splín
a chce se mi tak strašně spát
zastavte tenhle kolovrat.

Ať nepřede již
když klidně spíš
přenechám lidem jejich slávu
balenou vzácně v pavím hávu.