víš

Není to jednoduchý
-být upřímná a nelhat-
ale snažím se...
neříkat ti mrcho
(a hlavně nevědět, když vím)

Občas to jde a zapomínám
-i na to, jak to bolí, víš-
ale pak...
jedno slovo
a vše je zase zpátky
(jenže já chci ať seš šťastná!)

Jen nějak nevím,
jestli chci,
ať je to na úkor
mého smutku...
-jasně zasloužím si to-
po všem, co jsem kdy provedla
(a ty vždycky zůstaneš nejlepší kámoška)

Tolik bych chtěla,
ať je všechno jako dřív
-hlavně mezi náma-
ale ty bariéry mají na můj vkus
dost tvrdou vazbu
(žárlím, když vím, že máš to,
pro co jsem proplakala moře)

Myslelas, že to ustojím,
když mám kluka,
kterého miluju
-ne jen za to, jaký je-
ale já spadla
(tohle pro mě nikdy nebude lehký)

Ty to přece všechno víš
-nemá cenu vylívat si srdce-
promiň, že mě to bolí...
(a neříkej mi prosím, žes to četla)

*jen neumím říct ti to do očí,
do kterých se dívá i on
a taky nechci,
ať v těch mých vidíš zoufalství,
které pramení z "vašeho" štěstí