Lolita

V prázdném domě
s velkými okny
a dlouhými závěsy
kudy prostupuje
jemné ranní světlo

V posteli
se železnou pelestí
čisté, bílé povlečení
hladí hebkou kůži
dotek bavlny
ta dětská nevinnost
poloplných očí

Dřevěná podlaha
pokryta vrstvou prachu
zbytky motýlých křídel
a sklo z flakónů
francouzských parfémů

Otisky bosých nohou
prozrazují (něčí)
přítomnost

Před zrcadlem
v rámu
sedí a kouká za sebe

Linie bílých tulipánů
polámané desky
bez gramofonu
si pouští na prstech
otrhané tapety
vyhlazuje ploskami nohou

Žila tu
před sto lety
a žije i dnes
v soukromém muzeu
retro-spektivních pohledů

Za záclonou vlasů
s rudou rtěnkou
na ústech

Jen Vy ji nevidíte

Zemřelá Lolita