Muž, kráčející ulehnout

Muž, oděn v bílé noční šaty,
jež ho v pažích tísní,
jde, nechca, tmavou chodbou spáti,
chodbou černých písní.

Tichá chodba, jen přísné stíny
mu na víčka dupou,
naděj všecka a zbytky síly
tonou ve tmách, když řvou:

VEDEME SPÍCÍHO MUŽE!
VEDEME SPÍCÍHO MUŽE!

-Rozestlané lože tě již volá.
Obejme tvé paže. Spi!
Neuslyší tady nikdo zhola,
jaké se ti zdají sny.

Ó muži, kráčející ulehnout,
smíš naposled svá slova k nebi pozvednout.

Spánkem této noci zblednou líčka,
Zhasneš tak, jak zhasla kdysi tvoje svíčka