Kdo uteče, vyhraje!

Tma se mi ztrácí asi proto, že ji střídá den,
vychází slunce objevuje se nad východem,
svítí na mě paprskem.

Celým výletem boty omšelé a špinavé,
a nohy jako stroj míří po cestě klikaté,
míří na místo smluvené.

//

Přicházím k mýtině
po dřevěných schodech,
a cítím jak v úkrytech,
už na mě čekají.
Klepu se celý, strach mě provází,
strach mé kroky provází,
bojím se chvíle,
kdy se ukáží.

//

Potom se zastavím a čekám co se bude dít,
stojím u řeky stále nechtějí se prozradit,
nechtějí se mi objevit.

Otočím svoje tělo pokračuji směrem zpět,
rychle promýšlím plány ve svý hlavě naposled,
než je umím nazpaměť.

//

Pak slyším hlasy,
něco si šeptají,
oni plíží se potají,
na výběr mi nedají.
Čas na plán a v ten moment nastává,
šanci jim nedává,
kdo uteče vyhraje,
a čest si přitom zachová.

//

Den se mi ztrácí asi proto, že ho střídá tma,
vychází měsíc a slunce zvolna zhasíná,
unaven, lehce usínám...

//