Bubínky z Bolera

tatatatam-tatatatam
zní rytmus bubínků
tatatatam-tatatatam
zní rytmická mezihra v Ravelově Boleru
baletka v podivném kimonu
tančí mi vstříc
tatatatam-tatatatam
svou žádostí dychtivě usmívá se
odhalenými ňadry
proráží vzpěněnou předjitřní mlhu
tatatatam-tatatatam
s modravým diamantem
na platinové nitce u krku
vytáčí svůdnou piruetu
a s oplzlou grimasou ve tvářích
pojídá ve zlatě zabalený banán
tatatatam-tatatatam
s rukou mi vezme kytku tulipánů
co nesl jsem na hřbitov
na hrob svým rodičům . . .
tatatatam-tatatatam
na červenou odběhne ulicí ke křižovatce
a tam postaví se doprostřed
tatatatam-tatatatam
jen o vlásek ji automobil míjí
ale ona nedbá
a s bláznivým úsměvem
vyskočí na schůdky prázdné tramvaje
řidič se hrůzou děsí
když zaslechne její šílený smích

tatatatam-tatatatam
zamává na pozdrav kytkou tulipánů
pak zaslechnu jen
- Už sejdeme se brzy, můj milý! -
tatatatam-tatatatam
- Jsem tvoje tetička smrt! -
tatatatam-tatatatam
zní rytmus bubínků z Bolera
melodie mi uniká
slyším jen kastaněty a ten bláznivý smích
bláznivé baletky v podivném kimonu
jak odhalenými ňadry
proráží vzpěněnou předjitřní mlhu
a v šíleném tanci namísto banánu
pojídá čísi utržený prst . . .
tatatatam-tatatatam
ozvěnou zaslechnu klokotavý smích
- Na brzkou shledanou už se těším . . .
. . . jsem tvoje tetička smrt . . . !
tatatatam-tatatatam