Krása ne povrch..

Od malička mě krmili
kecmi jak jsem krásná.
Sebevědomím mě zdobili
pýchou jako hvězda jasná.

Všichni mi kdysi tvrdili
že se muži o mne budou prát.
A já tenkrát nevěděla,
co víc si mám přát.

Proto rána osudu,
že jsem celkem pozadu,
že nejsem nekrásnější
a nejmodernější
zasáhla mě.

Nejsem krásná,
a nikdo mě tak nepovažuje..
Ale co ta konkurence..
nezávidět jim- to sna možné je??

Jsem zelená závistí
když ty krásky vidím..
(Jsem zelená závistí,
za krásu se modlím!)

Zkouším trhat novinky.
Nový vlasy?
Nebo nový šátník?
Nebo nový prsy?
Nebo velký ....parník?
A pomůže mi to snad?

Když se však změním,
s doměním že jsem krásná,
už natěšeně lovím...
a stejně nezářím jak hvězda jasná..

PRý jsm nejošklivější.
"Tak se s tím prostě smiř!"
Třeba to pak bude růžovější...