Nevyřknutá

Nevyřknutá

Je vědět pozdě horší než-li nevědět?
Mockrát poznal jsi už nepravd samolibý svět
Lhala vždycky celá tvoje pravda krásná
A už vskutku dávno není tvoje mysl jasná

Prošel jsi tou sladkou tmou
Říkat můžeš: „now I know“
Jedno jak a jedno kým
Přítel už není nevinným

Každá mince má dvě strany
Osud uštědřuje milosrdné rány
Ptáš se stále: „proč ta lež“?
Copak pravdu nepřijmeš?

Skládanka vždy složená a stále
Přibývá těch muk a malé
Střípky pravdy poskládáš
Zbortí se ti svět co znáš

A ty se ptáš zda vinni jsou
Ti co v stínu naděje si jdou
Myslí si že mlčky spasí
Tebe…nebo spíše sebe asi

Co si jen myslí že jsi zač
Jejich zamlčená pravda…
Neznají tebe ani pláč
Co si jen myslí že jsou zač!