Černá X Bílá

Do srdce se smutek vkrad,
bolest mou mysl ovládá,
na kolena jsem tvrdě pad,
pryč je všechna paráda.

Nahý klečím na ostrém kamení,
hroty mi rozdírají kůži,
malíř strachu, mi dosud neznámý,
kreslí tu nejtmavší tuší.

Bílé barvy ubývá,
radost se mi ztrácí,
však pomalu teď přibývá,
těch co mi ji vrací.

Pozvolna vstávám,
hlava se už nemotá,
zas do kupy se dávám,
s časem mizí tesknota.