Umírající Hamlet...

..........................................
..........................................

držel jsem tě za ruku
a k smrti bylo tak náhle blízko
až unáhlenost každého slova
by rušila mé pomalé umírání
a zbytečně vytrhovala
mou duši k návratu
do světa co mne už nepřitahoval
............jen tvá podoba
mizící za stěnami černoty
jako bych tě neznal
nebo tě znovu a znovu postrádal
na té cestě po které
musím jít
zase sám a sám...

...byla li to láska
tak mi všichni promiňte
všichni známí a neznámí
že jsem miloval
více tebe
jak nebe a Boha
v každém tvém pohledu a doteku
jsem pomalu začal poznávat
TO
........................co bylo nevyslovitelné
snad obětí smrti
nebo cestu přes několik prahů...

..........ležím na schodech
hlavu ve tvém klíně
snad oblouzen smrtí či stínem
vystupujícím
k nám na odpočívadlo
do skutečnosti
co si mne půjčila
od tvých polibků a milování...

..............přestávám vidět
oči mi už nejsou k ničemu
ani ruce a mé doteky
jen šílená zima a nohy ponořené
v nicotu
kde neexistuje nic čeho se mohu zachytit
snad pochopit
TO
před čím jsem celý svůj život
zavíral dveře
ze strachu že smrt musí jednou nastat...

...smrt vykoupení
a TO
donekonečna se schovávající
před naším
pochopením...