Zdvižený prst

Včera jsem ublížil
pěsti zaťaty.

A pak
nevěř na zázraky.

Upatlal jsem kousíček pro sebe
ani ne na krok
natož vzad
z botníku regály na knihy
malou Eifelovu věž
Stínadel ježka v kleci
Tleskačův nástavec
v ní propiska a tuška
vedle blok
obrázek
a velké okno s kocourem
mrouskajícím
bez sebe štěstím
na dotek
kožichem A-4 ky nepopsané přilehl
a basta
milý pane.

Nu což,
dobrý pelech
skvělé.

Však jaksi divně ulízané
to mě nesedí
něco tomu chybí
jak v dospívání strie.

Tak hledám
a co nevidím?

Darovaná Opuncie
patvary plochou žije
kdesi
v odříkání.

" Tak pojď jen,
malá,
tu nikomu neublížíš ".

Do rukou beru
v stínu pluji
proto jen
že potřebuji.

Bez vody
života zdroje...

Já budu dýchat
v pokleku či vstoje
promlouvat
rosit
bez přestání
bez prostoje.

Tak si tam tak sedíme
zdá se, že věky
plesnivá skýva s margarínem
v uličce
tam u Orloje
počítáme
kolikrát se točí
vztyčený prst
a pevně
pevně doufám jen
že vícekrát už
nepřeskočí...