Války mrtvých

Klacek rozčísl mu hlavu,
kámen zlomil kosti v těle,
právo na území lovu,
ulehl ke spánku pračlověk vřele.

K neby vzlétl oblázek ostrý,
lebku drtí až k temeni,
zemřel ihned Sumer dobrý,
s božským znakem na rameni.

Caesar pozvedl gladius,
barbar ovládl sekeru a štít,
padl nejeden Auxilius,
nad kostrami budou vrány bdít.

Řady mužů v lesklých zbrojích,
meče, sudlice,cepy a sekery,
saracénští zoceleni v bojích,
nepokleknou v píscích pokory.

Pak povstala Čechů vlast,
proti celému zkaženému světu,
husité nezažily konečné výhry slast,
Jan Hus řekl svou poslední větu.

Pokořil už mnohý stát,
přednice začaly na bitevním poli vládnout,
Napoelon se neměl čeho bát,
ale i on musil padnout.

Prusi s Rakušáky uzavřely pakt,
proti svobodě a demokracii,
avšak Briti s tanky přerušily tento fakt,
nedaly vzniknout mocné monarchii.

Opět Němec ohrožoval svět,
dostal se po letech pod tlak,
v Berlíně vzkvetl nejeden rudý květ,
přes zničené koleje nepřejel vlak.

Válka, bitvy, zabíjení,
provázely celý lidský věk,
někdy pro dívčí políbení,
jindy pro hlupáka vděk.