Myšlenky v plamenech

Z laviny pocitů, které se na mě řinou,
stávám se churavým a vše je pro mě dřinou,
umlácen myšlenkami, které mě k ránu budí,
myslím jen v otázkách, které mě studí.
Neznámým prostředím tiše se šinu,
hlídám si rozcestí, snad ho neminu,
krok za krokem a v těsném běhu,
hledám tu cestu v suchu i sněhu.
Nálézám obraty a nalézám šance,
v mozku vše uchovám, mám to jak v bance,
na konci myšlenek, věty se tvoří,
jazyk je prostředník, který hovoří.
Proudem toků myšlenek, vytváří se iluze,
křehká je a hoří jak haluze,
jiskrou se zapálí a prudce pak vzplane,
v popel se promění i poslední plamen.
Na konci zadoutná a zmizí v mračnech
tiše si zabroukám a pak to zas začne,
nevím co hovořím, brumlám a koktám,
myšlenky vyhoří a já si tu doutnám.