Cesta vzhůru

Šel jsem jednou večer
tou cestou do mraků
kráčel jsem po schodech
jež se tají v soumraku

První schod je stesk
druhý mocný žal
Třetí plamen touhy
jež se v srdci nerozžal
Čtvrtý schod je prázdno
co po všem tady zbylo
Jen prach – prašno
jež poslední dech můj uhasilo
Šestý schod je rudý
rudější než krev –
rudější nežli moje údy
a posmrtný můj řev
jež mi z hrdla uniká –
rudější než rudámá zkrvavená tunika
Sedmý schod se blyští
jako démant lásky
Třeba na tom příštím
najdu milé vlásky
Na osmém se válí
chomáč zplihlých vlasů
Devátý schod pálí
pro tu černou krásu
Desátý schod je volnost
volnost stěhovavých ptáků
a jejich svoboda a radost
když vyřizují pozdrav mrakům

V tom okamžiku
kdy se schodu noha dotkla
zůstal jenom mrak
a průzračný chrám ze skla
Paprsky si hrály
uvnitř toho chrámu –
já stál jsem vysoko
na jednom z jeho trámů
Už nebylo kam –
žádná cesta zpět
Už nemohu se vrátit
na pozemský svět
Pomalu se měním
v jeden z mnoha paprsků
Prosvěcuji říši nebes
bez hříchů a bez risků
Ale co to? Svítá!
A mě slunce k sobě volá
Přes noc v chrámu světel
a ve dne vídám ho já zdola…