někdo ztich...
někdo ztich...
.
Prolog
že budem jen prach v hodinách...
.
.
někdo ztich...
…je prach.....na botách
poutníků dalekých
…je smích.....v náznacích
pierotů a kolombín
…je stín.......rozvalin
věží rozpadlých
…je hřích......ve větvích
vrb smutečních
…je strach.....po kapsách
dětí ztracených
... já nemám strach
.
.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Úžasné vyjádření.U takové básně se musí člověk zastavit a ztichnout a vnímat ji až se jí nabaží.
30.04.2008 21:32:00 | s.e.n
..pocítil jsem jakési zastavení času v určitých situacích, které v životě nastávají, řekl bych - takové "momenty vhledu"...
30.04.2008 13:07:00 | Pavelpaja
Je krásná, cituplná;)
občas mívám strach z ticha...člověk si v něm začne uvědomovat spoustu věcí, na který by jinak ani nepomyslel...
ale jindy...jindy je ticho docela příjemný;)
29.04.2008 21:34:00 | Severka
no, ne že bych byla hrdinka nebo nebojsa... ale sou strachy a strachy... a ten strach z těch dětských kapes, ten už nemám...
29.04.2008 20:25:00 | hanele m.
moc hezký;
strach - já i trochu jo, nebo jinak... je to takový opakovaný prozření do reality... ale chvilku vždycky děsí
29.04.2008 19:59:00 | drsnosrstej kokršpaněl
za strach se člověk stydet nemusí..každy ho nekdy má a asi to tak ma byt..teda pokud nejsi Nebojsa :-))
29.04.2008 15:35:00 | saddova