Smrt tě nedostane

Pocitem staletým,
obepínající tvou hruď,
vrací se k tobě v skrytu měsíce.
Pouhý okamžik, který ji věnuješ
Tě zabíjí.
Vrací se k tobě
a nepřestává tě pronásledovat,
Jediné co ji zbylo je zoufání
a to ona nepochopí,
Její oči tě straší v hluboké tmě,
Kterou proti tobě poslala.
Nikdy tě nenechá zalehnout
a jednou tě nakonec dostane,
Do svých umrlčích drápu.
Oděná v rouše beránčím,
Ale ve skrytu duše ,
Pokud nějakou nosí,
Má jen vlka v těle.
Když ji její poslání necháš vyplnit,
Nikdy ji už neuvidíš,
Ale prosím pamatuj,
Už nikdy nevzhlédneš,
Do modří ranního nebe.
Budeš jen vnímat hnilobu a rozpad,
Svého dokonalého těla.
Jestli tě dostane,
Nikdy už tě nezahlédnu
a nespočinu v tvém náručí.
Tvá choroba spaluje hloupou myšlenku,
Ale tvá silná mysl pomáhá léčit,
Prosím nezapomínej,že nejsi sám.
Vždycky je tu pro tebe nějaký přístav,
Kde můžeš spočinout
a vyhledat útočiště.
Její promrzlé ruce tě nikdy neodvedou,
A polibek, kterým tě převeze na druhou stranu,
Nikdy nestihne dát,
neboť ona je smrt,
ale já anděl,
Který tě z jejich drápů vytrhne.