Duel

Tichá noc, jen měsíc září
Uchopil jsem pevně štít.
Kapka krve na tvé tváři,
mohla klidně na mé být.
Můj sek proti tvému meči,
ve své zbroji jsi pevně stál.
Teď tu u mě raněn klečíš,
dalším švihem poslal jsem tě dál.
Mám to být já, nebo ty?
Koukl jsem ti do očí.
Zahlédl jsem jen prosby,
ať své dílo dokončím.
Sekundant hned s tvým padajícím tělem,
vyzbrojen a odhodlán.
Postavil se ke mě čelem,
však odložením meče raději se vzdám.
Smrti bylo dostatek,
pro mou pomstu už to stačí.
Ohlédl jsem se na statek,
kde smrtka často ráda svačí.
Však kudla se mi do těla,
při odchodu zařízla.
Přesně jak to smůla chtěla,
už mě tady nesnesla...