Nepovedená..leč pravdivá

Možná jednou najdu slova,
pro vypovězení samoty,
možná jednou přijde znova,
ta dáma s vůní lakoty.

Možná přijde nový způsob,
života v němž topím se,
možná někdy pojdu hrůzou,
z nemoci, jíž bojím se.

Možná mám jen málo času,
na dokončení téhle básně,
možná mému vnitřnímu hlasu,
je už dávno jasné…

Že jednou přijde konec,
snad klepe mi už n dveře,
a všemu odzvoní zvonec,
i té kruté nádheře.

Čekám na tu chvíli,
kdy hlína na mne padne,
už nemám dost síly,
má ruka tiše chřadne.

Nemoc zmocní se mě,
potichu, jako myš,
přijde tiše, temně
a já…budu pryč.