Proč jsi žil

Proč jsi žil

Až jednou přijde čas se ptát
Proč jsi žil, zač chtěl ses rvát
Co odpovíš těm myšlenkám
Když utéct už nebude kam

Řekneš snad že cíl tvůj byl
Bys bytí jednou pochopil
Žes hledal zas a stále znova
Ten smysl všeho co nás bodá

A drtí jako kámen v prach
Když jdeme sami po cestách
Po cestách i na scestí
Do míst plných jen bolestí

Co odpovíš až zazní hlas:
Čím přispěl si do světa krás?
Proč čekals stále na svůj den
Kdy řeknou ti: „Zde zůstaň jen,

zde je tvé místo, ano, zde.“
A místo toho srdce řve:
Proč? Proč jen jsi žil a neznal smysl bytí?…

Nevím. Byl jsem jen mouchou celý život polapenou v síti.

(event. Byl jsem jak pavouk celý život polapený ve své vlastní síti)