Nejkrásnější píseň

Na kraji lesa,
kde stromy začaly řídnout.
Vkráčela do těch míst samota,
a prozpěvovala si píseň slavnou.

O nejkrásnějších loukách,
po kterých se šlo lehce.
Píseň o nevěstě,
bez ženicha.

Když tak procházela lesem,
rozléval se žal.
I ta nejkrásnější píseň,
ztichla, bůh ji vzal.

Ticho se rozlilo v těch místech,
a zpívalo, ještě krásnější píseň.
Píseň přenádhernou,
píseň, kterou posloucháš.

Nemusíš, u toho otvírat ústa,
nemusíš, zpívat dál.
Jen dýchej, a vzpomínej.
Přemýšlej co bůh ti vzal.

Vzal ti tu píseň o písni.
Vzal ti ten pocit,
který se už neobjeví,
jen na kraji lesa,
kde stromy začaly řídnout.

A přišla jakási paní,
a zpívala píseň jinou.
O hřibech do polívky,
a zahradě s růží splihlou.

Procházela těmi místy,
navrácela veverkám řeč.
Snědla pár malin,
z dolní mísy.
Postěžovala si,
že ztratila meč,
od kouzelného rytíře,
půjčil ji ho na zakázku,
Provedl s ní drobnou sázku.

A teď ho ztratila,
zaplatí pokutu,
kouzelnému rytíři,
pět minut za stovku.

A těmi místy, se rozléval žal,
přicházela samota,
s písní, co bůh ji vzal.