Dcera nikoho

Dcera nafoukance?
Jenž za všechny své mince
Zatoužil po kouscích
Celý svět rozprodat,
Když na kolena
Padá lid.
Slzami hnán.
Jak krysař krysy
Z Hameln,
Píšťalou touží
Obelhat.

Snad dcera nuzáka,
Jenž v děravé chýši
Na zlatou rybku čeká.
Nač jsou mu korýši,
Nač je mu řeka,
Když zlatavou nádheru
Ke břehu nevábí…
Marný to boj,
V kopřivách divokých
Pěstovat hedvábí…

Snad dcera krále,
Jenž v tíživém brokátu
Pro květy z akátu
Uhání v daleké kraje,
Kde víno zraje.
A děti zlato rýžují.
V perikopách šeptavých
Chtivě se křižují,
By zlaté rouno
Bůh jim do dlaní
Položil…

Snad dcera dobráka
S vráskami na čele,
Jenž minci z hlíny nesměle
V rukou třímá.
Až přijde zima,
Nakoupí sladký med.
Ví, není souzeno
Mít všechno hned,
Zázraky se dějí zřídka
A náleží bohatým.
Však jej dělí zídka
Od světa z bodláčí,
Kde úsměv nestačí...