Oblázky

Jsme jako oblázky.
V řece všech těch našich citů.
Někdy ale připadá mi,
že mohlo by být více smíchu.

Jsme jako oblázky.
Láska uhladí nám hrany,
Jak krásný pocit, když už nejste samy.

Jsme jako oblázky.
Na proudu vášně odplujeme v dál,
jak proplouváš, cítíš se tak zvláštně,
Kdo by se toho bál?

Jak vílám závoj hladí kůži,
jak sklo orosí vlahý dech,
tak mění nás city v růži,
známou jenom v krásných snech