Odpust mi kamaráde

Odpust mi drahý kamaráde
já Tobě zkoužšku připravila
a Ty jsi v ní čestně obstál
ve větru, jež listí stromům krade
z kořenů němý Bůh povstal.
Já neznala prostor k rozlišení,
když poupě mé nesměle začalo kvést
já hledala pouhé znamení
klikatých lesních cest
a Ty jis mi jej dal
letmo ses na mne jen pousmál
Ty neseš věrnost své čisté duši
sluncem putujícím v buši
a poklad ten neseš korálům
Já děkuji Ti za to,
již rozeznám od stříbra zlato
a nežádám již více snad
zůstań navěky dobrý můj kamarád
neb z přátel mých v zemi zdejší
jsi mi Ty z duše nejmilejší.
Myslíš, zda ještě možné je to,
zůstat mi přítelem v době této ?