Deště svědomí

Prší, stále jen prší,
místo jiskřivého sněhu nebo slunce zlatého
jen kapky smutku crčí,
to člověka unaví a zmate ho.

Nikde není bílo ani černo
i ostatní barvy se vytratily,
duhové paprsky se mění v temno,
všude je šedo, naděje se zbortily.

Život pod rukama ubíhá
ani ho nestíháš sledovat,
jak voda litá do vína,
které zředěné chceš darovat.

Toť však nepěkná věc,
že víno před darováním zředit chceš,
sám na sebe si stavíš klec,
vrátí se Ti, že jiným lžeš...