Dým nočních ohňů

Ranní vláhou orosen
dým z nočních ohňů
údolím se táhne
jako madrigaly
posledních bardů

Skryta jako jednoslovný verš
vzýváš zázrak zjevení
když život schovává se
za svitem všech hvězd
v nichž všechno nové se rodí
mimo čas a mimo nekonečno vesmírné
pobízíš mne
vyvoláváš plamen
a s ním i gejzír citů
jak plachtoví na ráhnech dávných kliprů
nyní minulostí pohřbených
pod hřbety zalomených vln

Bouříš napříč hladinou všech oceánů
abys vystoupila ze slaných oparů
. . . rozesněných víl
Rusalko posledního svítání
než bujaře ogaři vztyčí svoje máje
ranní vláhou orosen
dým nočních Balajových plamenů
blahoslavené svatosti
končím zde svůj madrigal
na prahu ráje
kde Tvá okna dlouho do noci
prozařují studenou tmu
prosté noci
v níž sténá bolest osamocení jak žen . . .
. . . tak i osamělých mužů . . .