Upadlas..

Upadlas,
má drahá květinko.
Z dlouhého stonku,
teď květ k zemi kloníš.

Nevěřím,
má drahá pusinko,
v péči mi předrahá,
mě teď opustíš.

Upadlas,
a já tomu věřím,
ty má roztomilá květinko.

Pomalu zlátne,
tvůj jediný ston,
co chvíli přiliji,
tobě živnou.

Rychle,
má sladká děvenko,
než další květ skloníš.

Upadlas,....
A já smutně,
milá maminko,
na tebe hledím.

Vzkřísit květ nemohu.
Slova jakoby polsední.
"Bůh s tebou".
A tak se tedy otočím,
hlubokým smutkem srdce otočím.