Samota

Až odjedeš a zůstane tu prázdnota,
já v srdci uchovám si krásný cit,
to ticho zaplní mi vzpomínka,
než přijedeš a budu tě smět políbit.

Minuta pro mne je jak celý den,
když ode mne jsi odloučen
a den se zdá být jako rok,
kdy nepřiblížíš se ani o krok.

Dálka mezi námi je víc než dost,
k mé samotě nezavítá jediný host.
Kdy přijdeš? Kdy uslyším tvůj klidný hlas?
Však mnoho dnů teď dělí nás.

Týden, to je dlouhá doba,
neuplyne jako voda.
To řekne se ti velmi lehce,
mě věřit se to ale nechce.

Už půlka času uplynula,
já těším se stále víc.
Má samota se rozplynula,
z týdne nezbylo už nic.

Na mé tváři slzy kanou,
jak z průzračné studánky,
na ramena tobě spadnou
a zůstaneme tak na věky.