Ding-Dong..ding-dong...

Propad jsem mikrospánku,
rozhlížím se líně…
Kdepak to vlastně jsem?
Sedím na verpánku…/né moji milí,u švece to není…to jen abych dodržel jakýs takýs rým /
Dívám se do kovářské výhně,
vzpomínky vrátily se jak hozený roh bumerangu,
nocí zní břeskné teskné tóny jako od trianglu…
Ding-dong,ding-dong…
Měchy zasténaly a vychrlily dávku života ze svých kožených plic,
aby nakrmily plamenné nenasytné dítko,které se jen zavlnilo jakoby nic…
Železo poddává se síle žhavé krásky…
Zprvu je zamračené,pokryté černou tuží,
pak znachoví jak tváře planých růží…
To je však jen půl cesty k stvoření,
ještě se přidá špetka tajného koření
a zručné ruce starých mistrů své dílko dotvoří…
Kov na kovu se kovem promění…
Místností rozléhá se dunivé zvonění…
Ding-dong,ding-dong…
Ten rytmus mou duši zcela pohltil,
srdce se změnilo v gong….
Ding-dong,ding-dong…
Když práce na skvostu nehybném je téměř hotova,
sálavé tělo rozpálené do běla,
vnoří se do očistné koupele a ….
se sykotem hada zrodil se fénix barvy popela…

Všichni mi lhali i když to věděli….
Já vztáhl jsem ruku k tomu anděli,
vznášeli jsme se spolu,byla to krása ach….
Však jakýsi nemotorný netopýr svými křídly do té snivé krásy mách…
Já propadl se na Zemi a jen ten nekonečný tón se mou duší táh….
Ding-dong,ding-dong….