semínka

Možná se z potrhaných modrých cích snesou jednou tajná přání,
Ty co jsou jen na počkání
Ty co jsou jen z dětských snění
Ty co pro ně nikde jinde není

V prádelně je vypereme v bílé mouce, aby byli znovu nevinné,
Jako to stísněné v koutku vyzněné ,,NÉ!‘‘
Jako zmačkaný plánek k duze
Jako vlasy zamotané v stuze …

Možná že jednou přijede vlak s vagóny plných ztracených náušnic
A my už nebudeme chtít nic
A přece všechno z dětských let
A to jen proto, aby nám mohli závidět

V zastavárně pak ty své sny prodáme umouněnému prodavači,
Co mu naše špinavé touhy stačí
Co neumí říct ,,Děkuji a dobrý den‘‘
Co má seznam plný našich starých jmen…

Možná na jaře vyroste strom, který bude plný květů,
Které budou vyprávět světu
Které se budou živit těmi špinavými lidskými ubohými sny
Které uvadnou stejně jako my ….