Hořkosladká doba

Dnešní doba to je téma,
jednoho by vzala tréma.
Pozitivní věci hledají se s těží,
v čem to dobré tady leží?

To dobré ptáte se kde leží...
no přeci to zlé zaklelo to do sta věží.
Klíč zahodili jsme již dávno,
teď již čeká nás jen kalné ráno.

Ale kdeže - odemkňete tyto věže!
Vždyť ráno je možné vidět svítání,
to vždy krásným dnem zavání!

Svítání do kalu všedního dne,
ach jak mocný jsi zlý sne...
Copak mohu vidět svítání,
když mé nohy v noci od procesu uhání.
Zachtělo se vám odemknutí věží?
To však půjde stěží.

Nikdo neříká, že půjde to lehce.
I noci krásné je možnost mít,
stačí jenom chtít...
Tak komu že se nechce?!

Dveře zarezly, zámky červi prolezli.
Koroze lidského bytí - tady je černo,
lehce každý chtivou nemoc chytí.

Přec existuje dezinfekce,
každý na to koukat nechce!
O menšinu jedná se sic,
kdo ví - třeba časem nás bude víc.

Víc? Koho víc?
Těch lidí co neznají sami sebe?!
Těm co není svaté ani modré nebe?
Kaňka rozpíjí se po bílém papíře,
bolest naší země stoupá až k nevíře!

Víra a nevíra jsou silné pojmy,
dobré i špatné zanechavají dojmy.
Copak Tobě neudělá nic radosti?
V dnešním světě máme i velké znalosti.

Copak kromě lásky není jiné štěstí?!
Proč každý pro korunu dá nám pěstí...
Každý kdo bere sám má,
a kdo nemá těžko nám něco dá.

A co přátelství třeba?!
Přítel pohladí, usměje se a dá ti i svůj chleba.
I chléb má význam značný...
Díky němu teď generace lidí mají život lačný.

Dobrá můzo kladná,
má myšlenka již není tak chladná.
Přítel vše vyřešil,
hříchy záporů rozhřešil.
Snad na světě nebude zas tak černě,
i když tváří se lidé tak směšně věrně.

To jsem velmi ráda -
i bez tebe ukazuje všemu dobrému spousta lidí záda.
Mladý muž nalezl své poučení...

Tak lidi nechte marností,
vždyť do cíle nedá se dorazit se zlostí.
Vážně - nic na tom není!