posel....

Přilétl noční motýl ke mně do pokoje a usadil se na zdi,
na křídlech maje ornamenty dávného runového písma….
probudil ve mně nepokoje,
já začal luštit ten obsah příběhu historie…
o krajích na severu,
o bojích,lásce,zradě i cti…
o vyznání muže jedné ženě,
čekajíc na odpověď marně….
On neví,
že to děvče se jeho láskou potěšilo..
že své city také vyjevilo,
že zprávu vzápětí odeslalo…psaní se totiž….v tom je ta potíž…
někam zatoulalo…
Nehybný motýl na ostění…se na mě s otázkou v očích podíval…
v jeho křídlech bylo cítit chvění…když říkal mi:
,,Ty jsi byl vybrán,aby se ten muž dozvěděl v co doufal a věřil,
když srdce své do obálky pro milovanou někomu svěřil…
pokoj se začal rozplývat a svět se rozkmital…
doplachtím s psaním v torně na sever,běh dějin přetočím...
odpověď tomu muži v nejistotě...doručím….
krajina se mění…přes pole,rokle,hory,vrchoviny…lesy…
v bouři,sněhové vánici neb spalujícím slunci…
však já Tě najdu,předám zprávu…ať jsi,kde jsi…
Dorazil jsem k bitevním poli…
přes rameno přehodil jsem brašnu,do rukou vzal jsem štít a kopí…
jsem blízko,ženu se bojem za tím mužem ať se konečně pravdu doví…
Konečně!...křičí duše uřícená…
vzkaz předán…zpráva je doručena…
pak ztratil se mi v běsnícím davu a já v tom odkrytém okamžiku,
sleduji skleněným pohledem s podivně sladkou rudou chutí v ústech,
jak zvětšuje se na mé hrudi tmavá skvrna…
uniforma krví potřísněna...
Šťastný pohled toho muže a pevný stisk ruky díků...to za život věru stálo…
A víc už nevím…možná se mi to jen všechno zdálo…
Z motýlích křídel zmizela vytesaná runa,
černou překryla blankytná bílá…
harmonie je magická síla…
pro zachování rovnovážna,
Noc rozpustila se do rána….

Vstal jsem z postele a málem se zas složil,
tělo mám celé ztuhlé…že bych to snad prožil?
Dívám se do zrcadla…obličej unavený,na čele krvavý šrám….
a v ruce otisk toho muže pořád mám….