Momentky...

Nedokončená...
Opíjím se muškátovým vínem…
a se svým idejovým týmem…
přemýšlím nad nekonečným rýmem…
jak jeden blázen se slovem si hrál…a jak to bylo dál?...
z pramene slov vytryskl potok…a jak to bylo dál?...
potok se vlil do řeky…a jak to bylo dál?...
řeka se vpila do moře…a jak to bylo dál?...
z moře si dívka pár kapek vzala do dlaní…a jak to bylo dál?...
nasycena slovem ulehla ke spaní….a jak to bylo dál?....
ve spánku s úsměvem dala se do čtení…a jak to bylo dál?...
jak jeden blázen se slůvky si hrál…
a jak to bylo dál?....

Zastavení při nákupu…
Sednul jsem si na terasu před pekárnou…
vzduchem se mísí vůně čerstvého chleba s praženou kávou…
labužnicky vychutnávám cigaretu tabákovou…
nebe se po dešti zbarvilo duhou,
pohoda na druhou….

Když jdu do práce…
Kráčím zvolna do hlubin temna,
zažehnout ohně pro hříšné vězně…
v ozvěnách chůze,
posluchám černý blues
o nadějích,vášni,touze…

Hádka…
V prostoru nade mnou hádají se dvě vrány…
prý:,, kterýho havrana dneska klofnou,,…
Pak do hovoru zazněly dvě rány...
žádnýho štramáka už nesezobnou…
A jaké poučení z toho plyne?
Někdy je lepší mlčet a nechat mluvit jiné….

Na mostě…
zastavil jsem a pohlížím na šumící řeku,
voda si tvoří svou cestu prostě,
přitom si zpívá píseň o Věku…
Prostor i Čas ztratily smysl,
harmonie šplouchání zalila mou mysl…
Kdekdo by řekl:,,Vždyť je to jen voda,,…
Mě však to souznění víru dodá…

Bazén…
Sluníčko mě polechtalo paprskem na zátylku…
Já poslal jsem po něm svou myšlenku,
jak je príma položit se do bazénku,
v jedné ruce doutník,ve druhé sklenku…
Jen lehce se pohnout a vytvořit svou vlastní vlnku,
sice jen na okamžik,na chvilenku,
ale v tom záblesku se voda změní na milenku…

Když mám padla…
Držím se madla
přes skleněnou výplň vlaku,
dívám se do soumraku…
dívám se jestli Hvězdu uvidím a tiše sním…
Je krásná,září si volně v prostoru,
já mávnul křídly a letím za Ní nahoru…

Podvečer…
Mám rád,když se slunko unaví,vítr dotančí svůj kankán...
Prodlouží se stíny,ptákům dojde dech…
Všeho nechám a sednu si na vyhřátý mech…
Nasávám tu podvečerní pohodu…
nechávám působit to božské pohodlí...
Ta uvolněná nálada rýhy na duši vyžehlí…
To je ta chvíle,kdy vychutnám si život,
Ta skulinka a skrýš v časovém skladu.
Bez ní a bez Lásky žít nedovedu…

Před spaním…
ještě na chvíli se opírám o zahradní branku,
možná by se hodilo pár obyčejných slov na půlnoční rým…
Z komínů v údolí stoupá ledabyle dým,
postříbřen svitem měsíce k hvězdnému nebi…
Tak nějak lehce,povzneseně je mi…

Pavouk….
Někdy jsem šlapající a někdy zadřený stroj…
život je někdy lehký jako peříčko a někdy je to boj….
Dekomprese…imprese…co život vzal a přinese?
Můzy snad pošetilé neopouští,
i když jsou ukryté v houští…
Chrání duši před spouští,
jsou živou vodou v poušti…
Dotek té slasti vílí na rtech,
aspoň na chvíli!
než pomine vzdech…
Osamělý pavouk houpající se v sítích,
poklidné očekávání na pohyb ve skleněných zdech…
a potom někde…
v prostorách vzdušných zámků přinesl posel zprávu svému králi,
o dívce,která si nedbale odhrnula pramen vlasů z čela…
Ten závan letmý pavučina zachytila….